Braník Žije

Někdy v roce 2012 jsem seděl v Kulovně a Luděk Listík, branický patriot a majitel Kulovny, mě přesvědčil, že Braník vlastně vůbec neznám, ač tam bydlím více jak deset let. Vzal jsem si jeho slova k srdci a vydal se do ulic a zákoutí Braníka s fotoaparátem. Hledal jsem pohled, který by co nejlépe vystihl tuto čtvrť. Centrum Braníka tvoří ulice Branická se socialistickým „panelákem“ necitlivě vklíněným mezi klášter a starou zástavbu. Hned vedle stojí supermarket, který se bohužel nese ve stejném duchu. Rozpadající se klášter je vizitkou politických garnitur střídajících se na radnici. Branické divadlo sice patří do Braníka, ale v žádném případě to není instituce sloužící místním. Většina produkce tvoří vystoupení kočovných divadel a tak spíš než branickým slouží celé Praze. Téměř veškeré kulturní akce v Braníku jsou dílem občanských iniciativ, které jsou sdruženy kolem Baru Kulovna a od roku 2013 i Periferie Cafe. Koncerty, přednášky, divadla a to vše v těchto miniaturních prostorách. Jeden konec Branické ulice ukončuje Branické náměstí se sochou Jana Husa a druhou stranu uzavírá Stará cesta. Tou se dostaneme na Dobešku, která, ač si to braničtí neuvědomují, je také součástí Braníka.

Hranice Braníka tvoří Vltava a přes ni klenoucí se Most inteligence. Nezasvěcený by mohl mít pocit, že je tento most pojmenován na počest české inteligence, ale vše je trochu jinak. Most v 50 letech stavěli lékaři, právníci a všichni ti, kteří překáželi komunistickému režimu v rozletu. Jejich místa obsadili dělničtí kádři „proškoleni“ dvouletými kurzy. Železnice vedoucí po mostě ústí na Branické nádraží. Jeho slávu čas od času připomíná parní lokomotiva, kterou se můžeme svézt na Posázaví nebo Dobříš. Branický pivovar je dnes odsouzen k pozvolnému chátrání, protože výrobu piva Braník převzal Smíchovský pivovar na druhé straně Vltavy.

. A ještě jedna stavba, která stojí rozhodně za povšimnutí. Jsou to Branické ledárny, které jsou od roku 1964 chráněnou stavební památkou, ale i ony již pomalu chátrají.

I přesto je Braník dobré místo k žití. Lidé se zde díky nájezdům chamtivých developerů a úplatným úředníkům více semkli a začali svá životní území bránit. Jan Svěrák se svým Sdružením za starý Braník, Občanské sdružení Náš Braník informuje o životě v Braníku nově i časopisem Branický budík. Vznikla zde divadla Kubrt a Branické vši, konala se zde pravá nefalšovaná zabijačka, Kulobraní, masopust, Advent v Braníku a vyvrcholením byl zářijový Braník sobě, který je součástí celopražské akce Zažít město jinak. Milí přátelé, přes všechna příkoří a problémy, Braník žije.

Více fotografií z Braníka najdete v sekci story.